ZÁKLADNÍ ŠKOLA UNHOŠŤnám. T. G. Masaryka 58, 273 51 Unhošť

Naše poštolky

Naše poštolky

Hnízdní budka umístěná pod střechou naší školy je již po mnoho let domovem páru poštolek. Dospělí se jistě v průběhu let střídají, ale každý rok vždy vyhnízdí a vyvedou mladé. Hnízdo si začínají upravovat již v únoru a březnu, kdy konají zásnubní lety za hlasitého křiku nad školní zahradou a přilehlými domy. V průběhu května a června zahřívají vejce a krmí mláďata. Ta se po vylétnutí z hnízda ještě pohybují po blízkém okolí a jsou dospělými ptáky krmena. K jejich úplnému osamostatnění dochází v srpnu.

Kroužkování

V České republice má kroužkování ptáků dlouholetou tradici. Již v roce 1910 byla zřízena kroužkovací stanice v rámci přírodovědného spolku Lotos v Liběchově u Mělníka. Od roku 1934 začala v rámci Československé ornitologické společnosti rozvíjet činnost i kroužkovací stanice pod vedením Dr. Josefa Jirsíka. Od samého počátku měla stanice úzký vztah s Přírodovědeckým oddělením Národního muzea v Praze, proto také od počátku kroužkování u nás všechny kroužky nesou nápis N. MUSEUM PRAHA. V současné době je registrováno 500 spolupracovníků, kteří ročně okroužkují přes 250 000 ptáků. Kroužkování se od svého vzniku až do dnešních dob prakticky nezměnilo. Stále se používají kovové kroužky s unikátním kódem a stále se nasazují ptákům na běhák jedné nohy.

S kroužkováním poštolek v unhošťské škole začal Dr. Josef Korelus, dřívější učitel a ředitel naší školy. V dalších letech mu vypomáhal pan Zdeněk Volf, který byl zaměstnán jako školník a jeho velkým koníčkem byla ornitologie a kroužkování. K obnovení sledování a kroužkování hnízda došlo v roce 2015 a každoročně vyvádí přítomný pár pět až šest mladých poštolek.

Poštolka obecná (Falco tinnunculus)

Poštolka se vyskytuje převážně v otevřené krajině, kde se střídají pole a louky s roztroušenými lesíky. Dobře se adaptovala na lidská sídla, kde hnízdí na věžích kostelů nebo vysokých stavbách. V otevřené krajině využívá stará hnízda krkavcovitých ptáků a všude obsazuje vyvěšené budky. V letu je poštolka dobře rozpoznatelná podle úzkých špičatých křídel a typického třepotání na místě při vyhlížení kořisti. Spolu s kání lesní je naším nejhojnějším dravcem vyskytujícím se po celém území. Hustota osídlení je závislá na dostupnosti její hlavní kořisti, hraboše polního. Ve městech se naučila lovit vrabce, vybírat mláďata jiřiček z hnízd nebo zaútočí i na mladé zdivočelé holuby domácí. Ve snůšce je nejčastěji šest vajec, výjimečně až jedenáct. Samec obstarává potravu pro samici po celou dobu sezení a také v prvních dnech života mláďat. Předává jí samici v blízkosti hnízda a samice ji rozděluje mláďatům sama. Od stáří dvou týdnů již dostávají mladí potravu vcelku a trhají si jí samostatně. Tah našich poštolek, vesměs mladých ptáků, vede do Středomoří, kde část ptáků zůstává přes zimu. Další část pak zůstává na severu Afriky nebo i jižněji. V ČR během zimy vídáme místní starší ptáky a taky ty ze severně položených hnízdišť. Nejvyšší věk zjištěný díky kroužkování je 13 let a 5 měsíců.