Březen plný barev a překvapení aneb těšíme se na Velikonoce

Březen byl pro školáky co do počtu dní dlouhý, ale i tak nám všem utekl opravdu rychle. Ve výuce jsme pokračovali s našimi průvodci, zvědavou Agátkou, šprýmařem Matýskem a neposedným Oskárkem. S Agátkou si procvičujeme v hodinách českého jazyka čtení malých tiskacích písmen, většina žáků už umí i správně odpovědět na otázky k textu. V písance píšeme úhledně písmenka s háčky či slova s dvojhláskami. Matýsek si pro nás připravil poslední sešit – sešit číslo 3. Tam na nás čekala už druhá desítka neboli čísla od 11 do 20. Někteří rychlí a bystří počtáři se už nemohli dočkat, ale bohužel nás ještě pár bojuje i se správnými výsledky do 10. Věřím, že i to se brzičko zlepší. S rozpustilým Oskárkem cestujeme přírodou. Pozorujeme změny v přírodě na jaře, seznamujeme se s prací na zahrádce, připomínáme si jarní květinky. Během tohoto měsíce jsme si dění v naší třídě zpestřili BAREVNÝM TÝDNEM a UČENÍM NARUBY. Od 27.3. jsme se oblékali do barev, které nějak souvisí s tradicemi Velikonoc. V pondělí jsme byli modrásci, v úterý šediváčci, ve středu červení, ve čtvrtek nám to slušelo v zelené a poslední den v týdnu – pátek – jsme se rozsvítili v barvě sluníčka. Svítili jsme do všech stran. Aspoň nějak jsme si to jarní počasíčko snažili do třídy přivolat. Poslední dny spíše zase mrzneme. Hold, počasí se poručit nedá. 28. března jsme si s dětmi připomněli „Den učitelů“. Děti tento svátek vůbec neznaly, proto jsme společně nahlédli trošičku do minulosti a představili si známou osobnost, která se v tento den narodila – Jana Ámose Komenského. Ve škole se dětem nabídl projekt – „Učení naruby“. U starších dětí patří dost k oblibě. Myslím si, že i u nás si našel své veliké fanoušky. Kubíček si připravil moc hezkou hodinu prvouky, aneb naučím Vás hlavní města se svou kouzelnou tužkou. Emička byla také moc šikovná paní učitelka. Ta si připravila zábavné příklady. Kdo je správně spočítal, vyšel mu krásný obrázek plný usměvavých zvířátek. Patrik nás zase vzal do hodiny českého jazyka, připravil si čtení poměrně těžkých slov a doplňování slabik dě, tě, ně… Výsledkem byla tajenka. Ač některé úlohy byly pro někoho ne příliš snadné, žádný kamarád, žádná skupinka nenechala nikoho slabšího se příliš trápit. Všichni si navzájem pomáhali a všichni své úlohy nakonec správně vyluštili Měla jsem z dětí velikou radost, opravdu se vzorně a pečlivě na své první učení připravily. Zvládly to na obrovskou jedničku s hvězdičkou. Obrovská radost mě hřála na srdíčku, jak hodné a šikovné děti ve své třídě mám.