Měsíc únor, deváťácký měsíc dřiny. Snaha dostat do krve matematiku a češtinu je patrná na každém, kdo maká a má před sebou vysněný cíl: dostat se na vybranou školu. A také neúprosná k ostatním předmětům, které si tak postávají v pozadí. 20. 2. skončilo definitivně tápání, kam se přihlásit, protože se přihlašovací brány uzavřely. Máme vybráno. Teď už jen posledních pár týdnů příprava na zkoušky. Věnujeme se tomu na 250%. Abychom se trochu vytrhli z všednosti školních dní, vyjeli jsme do Prahy na exkurzi. Ještě jsme nikdy nebyli v Poslanecké sněmovně na Malé Straně, tak jsme byli zvědaví, jak to tam vypadá a chodí. Krásou a noblesou prostor, složitostí komplexů historických budov, jsme byli ohromeni. Postupy schvalování zákonů jsme si připomněli, protože to přece známe z Výchovy k občanství. Promluvila k nám i paní poslankyně, která nám popřála mnoho štěstí při přijímacím řízení.

Odpolední program byl věnovaný geologii. S panem doktorem Štěpánem Rakem jsme se podívali do Kostela u pražského Jezulátka. Podívat se na takovou stavbu zase jinýma očima – očima geologa byl celkem hustý nezvyk. Namísto opěvování církevní památky jsme hledali v obložení oltáře, v dlažbě na zemi zkamenělé hlavonožce a lilijice. Dozvěděli jsme se odkud dlažba chodníků před kostelem i v kostele pochází a z jaké horniny je vysekána či vyřezána. Prošli jsme se odtud směrem k Andělu. Během cesty jsme hledali stopy a dírky po červech v dlažebních kostkách zvaných kočičí hlavy. Perlou na závěr bylo obložení domu, kde jsou vidět tisíce zkamenělých hlavonožců. Majitel zvažuje jeho renovaci, a následně pak – kdo ví? – se tomuto domu dostane zařazení mezi památky UNESCO. Přece jen miliony let staré zkameněliny by měly být světu na odiv. Pan Rak nám na závěr popřál, abychom šli za tím, co nás baví, a to že nás přivede ke spokojenosti v životě. Hezká myšlenka.